Úvaha o rozšíření krátkonožky evropské (Ablepharus kitaibelii fitzingeri) na území Slovenska a Maďarska po době ledové. Nebo to bylo jinak? (16.03.2024, TSP Praha)

Úvodní poznámky pro zavedení do problematiky:

Na malém scinku, krátkonožce evropské (Ablepharus kitaibelii fitzingeri) bych vám chtěl dokázat, že i v dobách ledových zde musely být vhodné podmínky pro přežití teplomilných plazů a že tento scink na jižním Slovensku a severním Maďarsku, trvale žije už milióny let a nerozšířil se po době ledové z jihu Evropy. Moje celé pátrání začalo hledáním vysvětlení, jak se tento malý scink dostal za Dunaj a řeku Ipeľ, když víme, že Dunaj proplout nemohl a je velmi málo pravděpodobné, že se náhodnou lidskou činností dostal na několik současných, izolovaných míst výskytu. Nejmíň vysvětlitelné je jeho šíření na sever na tak malou, izolovanou loklitu, jak jsou Kováčovské kopce u Štútova. 

1) Tato teorie podtrhuje výjimečnost současných lokalit krátkonožky a nutnost ochrany těchto lokalit.
2) Myslím si, že nelze demagogicky vycházet z velmi nízkých průměrných ročných teplot, na které poukazují rostlinné zbytky v této oblasti. I za těchto drsných podmínek museli existovat „ostrovy“ teplých mikro lokalit vhodných nejen k přežití ale i k rozmnožování plazů.
3) Za důležitější považuji fakt, že v dobách ledových bylo kontinentální klima. Známým znakem tohoto klimatu je studená zima, horké léto ale hlavně sucho. Z toho plyne, že když neprší, nejsou mraky – tak sluníčko svítí častěji a ohřeje půdu ( kamení ).
4) Kontinenty ve čtvrtohorách – 1,8 mil. roků – již byly na místech jako dnes. Proto i my lehce zjistíme, že pokud svítí sluníčko, tak na popisovaných lokalitách (nebo i v Praze) pořádně sluníčko hřeje již v březnu (víte a cítíte jak teplo je v lednu, červnu, listopadu atd…, víte kolik prší, sněží, mrzne – můžete vycházet z vlastní zkušenosti).
5) Kdo nemusí, nikam se nestěhuje, platí to i pro lidi:
-  z vhodných lokalit se nikdo nestěhuje, takže velcí a dospělý jedinci nemají snahu se přemísťovat
-  na jaře a začátkem léta probíhá páření a kladení vajec, opět se nikdo nesnaží nikam se stěhovat
-  na konci léta probíhá shánění poslední potravy a dospělé ještěrky (mimo mláďata) se zdržují jen blízko úkrytů a zimovišť
-  takže pro stěhování jsou předurčeny jen nezkušený mladý jedinci, vytlačený na okraj vhodných lokalit
6) vznik rodu Ablepharuspřed 12 mil. – 5,4 mil. let. (pamatovat si).

Zeměpisná historie Panonské nížiny a jeho okolí. Vznik pohoří a změna říční soustavy (třetihory + čtvrtohory): 

V třetihorách, v neogénu, blíže od středního miocénu (Baden – 16 mil. let) se tvoří sopečné pohoří Silická planina, Krupinská planina, (později až v Sarmatu – 14 mil. let – Burda, Bükk, Mátra, Börzsöny, Cserhát, Pilis, Bakony, Budai hegység. V této době tyto hory tvoří jeden celek. I po rozlití Panonského moře jejich časti, zůstávají spojeny a jsou trvale souší. Na začátku vzniku Panonského moře (Pannon  – 12 mil. let) je delta Dunaje u Vídně a teče opačným směre jako dnes. Do řeky Rába a přes jezero Balaton do Drávy.

Průběh posledních 2 miliónů let ( Čtvrtohory – Pleistocén – před 1,8 mil. let do současnosti - střídají se doby ledové (glaciál) a meziledové (interglaciál):

V dobách ledových je průměrná roční teplota nižší v létě o 5° až 13°C (tj. +5 až -3°C), v meziledových o něco vyšší, jako dnes. Klíma je studené a suché – kontinentální – ale postupně se otepluje. Na začátku čtvrtohor se ukončuje vulkanická činnost.

Doby ledové a meziledové se v pleistocénu v oblasti Československa označují: 

1. glaciál: Donau 1,8 – 1,38 mil. (trval 420 tis. let).
Interglaciál: Donau – Günz, 1,38 – 1,18 mil. (200 tis. let) – sú doložené rody: Zamenis, Natrix, Coronella, Vipera.

2. glaciál: Günz, 1,18 mil. – 720 tis. (460 tis. let) – v průběhu této doby ledové vymírají na sever od Alp všechny teplomilné rostliny. Mnohým je už znemožněn návrat přes Pyreneje a Alpy.
Interglaciál: Günz – Mindel, 720 – 440 tis. (280 tis. let) – z rostlinných zbytků se usuzuje, že průměrná lednová teplota -3°C a červencová +21- 28°C.

3. glaciál: Mindel, 440 – 320 tis. (120 tis. let).
Interglaciál: Mindel – Riss, 320 – 180 tis. (140 tis. let).

4. glaciál: Riss 180 -120 tis. (60 tis. let) – ve střední Evropě převládá tundrová vegetace. Listnaté lesy podobné současným ustupují až do Španělska, jižní Itálie a Řecka. Léto je suché, foukají studené severo – východní větry. Zima je studená a dlouhá.
Interglaciál: Riss – Würm, 120 – 70 tis. (50 tis. let).

5. glaciál: Würm, 70 000 – 10 000 p. n. l. (60 tis. let).
Interglaciál: Holocén 10 000 let p. n. l. až do současnosti = mladší čtvrtohory. Holocén se počítá od roztání pevninského ledovce.

Příklady zjištěných proměn přírody ve čtvrtohorách:

  • V Zadunají se rozšířila tajga. Následující interglaciál mezi zaledněním Riss – Würm (od 135 000 let) bylo extrémně kontinentální. Postupně ale začali přibývat srážky a opět se rozrostly listnaté lesy. Jeden údaj říká, že v posledním glaciálu (Würm), mezi Dunajem a Tisou nastalo velmi silné ochlazení. Klíma bylo suché, průměrná lednová teplota byla -12°C až -13°C a červencová jen 10 až 12°C, ročný průměr mohl být 0 až + 2°C. Toto ochlazení bylo dlouhé asi 5000 let. Výzkumy ale potvrzují, že i v této době byly krátké teplé období, kdy se jehličnaté lesy střídají s listnatými.
  • Naopak pro existenci “extrémně teplých” mikrolokalit, vzhledem k průměrným teplotám doby ledové mluví fakt, že od středního pleistocénu (120 000 – 70 000 let) přežil na Čenkovské stepy (u Štúrova) teplomilný druh rostliny chvojník dvoujklasý
    ( Ephedra distachya ).
  • V posledních dvou ledových dobách v Rissu (čtvrté) a Würmu (páté), jsou ledovce jen ve Vysokých a Nízkých Tatrách a na Kráľovej holi. Sněžná čára na jižní straně ležela ve výšce 1650 – 1700 m. n. m. Tajga je až po ledovce. V nížinách je stepní vegetace, kde jsou studené větry. Podnebí je kontinentální, suché a studené. Některé teorie připouštějí, že i v době ledové mohly být na Slovensku pestré mikro vegetační a klimatické podmínky. Hlavní roly měla hrát místní klima, která závisela na orientaci svahu, údolí a množství srážek.

V krátkém období HOLOCÉNU taktéž dochází ke střídání klimatu. Od nejstaršího k nejmladšímu období ho dělíme na:

1) Preboreál 8200 – 6800 let p. n. l. – podnebí se otepluje, průměrná roční teplota je o 5°C nižší než dnes, vlhkost stoupá. Oteplováním se rostliny i zvířata šíří na sever a do vyšších nadmořských výšek. V oblasti Ipeľské kotliny je klima podobné jako dnes u Minsku. V prameništi řeky Ipeľ přetrvává tundra. V době 7000 p. n. l. je východ Dánska spojený s jižní částí Švédska. Území Maďarska pokrývají smrky a břízy. Průměrná ročná teplota byla +8 – +9°C.

2) Boreál 6800 – 5500 let p. n. l. – podnebí se dále otepluje, průměrná roční teplota je o 2°C vyšší než dnes, tj. +11-12°C. Klíma je kontinentální, léto je suché, vhodné pro šíření xerotermní vegetace. Pravděpodobně nastává vysychání malých řek. Nastupuje doba dubu. Teplotní podmínky vyhovují pro život všech současných druhů plazů a obojživelníků. Na území Maďarska teplota stoupá, vznikají suché stepy, mezi Dunajem a Tisou vznikají naváté písky. První velmi příznivé období pro rychlé šíření teplomilných plazů (1300 let) – možno i rozhodující.

3) Atlantik 5500 – 4000 let p. n. l. – dále se otepluje, průměrná roční teplota je o 3°C vyšší než dnes, tj. + 12-13°C a stoupá vlhkost. Je to období nárůstu lesů a postupního potlačení stepí. Nastupuje doba buku. Klíma je oceánské, v jihoslovenských nížinách podobné dnešnímu Černomořskému pobřeží. Na jižních svazích vznikají skalné stepy. Období se označuje i jako “Klimatické optimum”. Jsou dobré podmínky pro rozmnožování plazů a další šíření na nové lokality (trval asi 1500 let). Brzdou je rozšiřování lesů, které ale od roku 4500 p. n. l. zastavuje člověk.

4) Epiatlantik 4000 – 1250 let p. n. l. – vyznačuje se častým střídáním vlhkých a suchých období. Průměrná roční teplota je o 1 – 2°C vyšší než dnes, tj. +11-12°C. Nastává vrchol lesů a otevřená krajina je maximálně potlačena. Začátek vzniku kulturní stepy.

5) Subboreál 1250 – 750 let p. n. l. – průměrná roční teplota je o 1 – 2°C vyšší než dnes, tj. + 11-12°C. Podnebí je suché, subkontinentální. Nastává opět možnost vysychání malých řek a postupu plazů na sever a do vyšších nadmořských výšek. Je to druhé příznivé období pro šíření teplomilných plazů (500 let).

6) Subatlantik 750 p. n. l. – 600 let n. l. – podnebí bylo podobné jako dnes ale vlhčí. Nastal mohutný nástup lesů do údolí. Příčinou neboli len vhodné přírodní podmínky (teplo a vlhko), ale i ústup člověka zpět do nížin. Pokračuje ochlazování podnebí až k dnešní úrovni. Je umožněno šíření odolnějších plazů zpět do vlhkých nížin (Vipera berus, Zootoca vivipara).                                                                           

7) Subrecent 600 -1300 n. l.  - jmenuje se jako “malé klimatické optimum”, průměrná roční teplota je o 2°C vyšší než dnes, tj. 11-12°C. Vysušuje se krajina, zvyšuje se kontinentalita. Třetí velmi příznivé období pro šíření teplomilných plazů. Po roce 1300 n. l. nastává rychlé ochlazení, takzvaná “malá doba ledová”. Začíná silný zásah člověka do odlesňování.

Obr. č. 1: krátkonožka evropská, délka max. 12 cm, průměr těla max. 8 mm (foto 10.5.2019).
Obr. č. 2: řeka Ipeľ – šířka šířka 11 m, u vesnice Tešmák, nejbližší místo možného kontaktu dvou sousedních lokalit. Pro průměrného člověka by to znamenalo uplavat přibližně 180 m s tím, že neumí plavat (foto 24.09.2015).
Obr. č. 1                                                                Obr. č. 2
P1120432 P1050342 (2)

Obr. č. 3: Dunaj u Štúrova – místo kontaktu třech sousedících lokalit přes Dunaj a Ipeľ,  šířka Dunaje je v těchto místech je 470 – 630 m (foto 02.05.2008) a Ipľa 27 – 30 m.
Obr. č. 4: současné rozšíření Ablepharus kitaibelii na jihu Balkánu, západě Turecka a izolovaně na Slovensku a v Maďarsku.
Obr. č. 3                                                                Obr. č. 4
OLYMPUS DIGITAL CAMERA pannon8

Obr. č. 5: současný výskyt krátkonožky evropské v Maďarsku a na Slovensku.
Obr. č. 6: já považuji za největší přakážky bránící v se šíření na sever řeky. A to jmenovitě Dunaj (1) a jeho přítoky: Tisa (2), Dráva (3), Mureš (4), Sáva (5) a pro podporu mé teórie uvádím i řeku Ipeľ (6).
Obr. č. 5                                                                Obr. č. 6
pannon9 Bez názvu

Obr. č. 7: rozšíření krátkonožky evropské Ablepharus kitaibelii stepaneki v Rumunsku. Je patrné, že krátkonožky se ani dnes nešíří podél Karpat.
Obr. č. 7
pannon13

DŮKAZ č. 1
Obr. č. 8: zeměpisná poloha lokality současného výskytu krátkonožky před 40 mil. let bylo na 40° sš. (úplný jih Albánie, střední Řecko). Tato informace je ve shodě se současnými místy největšího areálu rozšíření krátkonožky evropské! Tato část země pak putovala na sever a vytlačila moře Théthys a způsobila sopečnou činnost na jižním Slovensku a severním Maďarsku před 17 – 20 mil. lety.
Obr. č. 8:
pannon10

DŮKAZ č. 2
Obr. č. 9, 10: vznik a zánik Pannonského moře. Bylo to teplé, vnitrokontinentální moře, trvalo zhruba od 12 – do 6 mil. let. Stav před 9,5 mil. let s vyznačením míst současného výskytu krátkonožky, které byly i v té době trvale a jsou stále SOUŠE. Delta Dunaje je u Vídně a vlévá se do mírně slaného Pannonského moře. Panónské moře se zmenšovalo z důvodu zanášení zeminou a současným zvedáním dna. Řeky Tisa a Ipeľ nejsou známé.
Obr. č. 9                                                                Obr. č. 10, jiný autor
pannon11 pannon 3

DŮKAZ č. 3
Obr. č. 11: před 2 mil. lety, dalším zvedáním Podunajské nížiny Dunaj přeřezáva Pilišské vrchy a odděluje lokality krátkonožky na část Severní a Jižní. (žlutá šipka – Dunaj, zelené čverce – oddělené lokality, červené kroužky současné lokality krátkonožek).
Obr. č. 11
pannon6

DŮKAZ č. 4
Obr. č. 12: před 1,6 mil. let, řeka Ipeľ přeřezáva Krupinskou planinu, teče na západ a odděluje území na další Severní – Jižní – Východní a Západní část. (žlutá šipka – Ipeľ, zelené a modré čverce – oddělené lokality, červené kroužky současné lokality krátkonožek).
Obr. č. 12
pannon12

DŮKAZ č. 5
Obr. č. 13: a úplně na závěr, na podporu mých důkazů jsem nechal argument, že tento druh krátkonožky žije i v pohoří Papuk (červený kruh) v Chorvatsku, který byl v Pannonskem moři po celou dobu jeho existence ostrovem! V pohoří Mecsek (zelený kruh), který vznikl jako ostrov v Pannónském moři, krátkonožky nežijí.
Obr. č. 13
pannon7

VAROVÁNÍ !
Měly bychom na tyto vzácné mikrolokality hledeť s velkou úctou a chránit je, protože podle mně zde žijí některá teplomilná zvířata nepřetržitě již milióny let!
To platí pravděpodobně i pro ještěrky zelené v Čechách a užovku stromovou na Karlovarsku !

Obr. č. 14, 15: ukázka dvou lokalit krátkonožek evropsých – skalní lesostep a travní step.pannon14 pannon15

This entry was posted in Chovateľské články. Bookmark the permalink.